Rychlostí blesku neznámo kam

Dopolední Kumamoto station není pro snídajícího gaijina asi úplně to pravé místo – davy, ale fakt davy malých študáků si člověka prohlíží jak nějakou celebritu, občas pozdraví nebo zamávají… a to se má pak člověk nasnídat. A k tomu místní uklízeč, co zametal na lopatku listí z chodníku mě požádal (pomalu japonsky a především posunky a milým úsměvem), abych až dosnídám dal ty pytlíky (ze kterých jsem doloval čerstvé pečivo) do jeho pytle na odpadky, co zaparkoval opodál. Pak předemnou stál, dokud jsem tak opravdu neučinil a pak se mi dvakrát poklonil jak byl spokojený… síla :)

Kumamoto Castle. Hlavní část této historické památky bude dostavěna v roce 2007 :)) (samozřejmě jde o rekonstrukci, ale vypadalo to opravdu vtipně, když se jdete podívat na historickou památku a ona ještě není postavená). Hrad je větší než Hiroshima Castle, ale jinak furt to samé, nuda, šeď. Podle fotovýstavy snad všech hradů v JP by stál ještě za vidění snad jeden, co silně vybočoval designem – zbyly z něj totiž jen ruiny. Park, resp. zahrady byly totálně vyprahlé, také o ničem. Jen autobusy studentů všude kolem, tentokráte ze školy místo výtvarné výchovy asi – všichni kreslili hrad… teda pokud nás zrovna nezdravili, neptali se jak se máme nebo jak se jmenujeme, nebo neházeli po spolužácích kamení…

Tramvají zpět do naší oblasti, obídek, pak hezky do kopce pěšky na hostel, z hostelu s batohama zpět na vlak (tentokrát nás majitel vzal vozem) a hurá místním vlakem do Hakaty, kde už zase jezdí shinkanseny.

V Hakatě problém: zjišťujeme, že se do cíle (zamluvený hostel poblíž hory Fuji) v době určené pro check-in nedostaneme. Moje úvahy o délce cesty nějak selhaly, neuvědomil jsem si jak strašně daleko jedeme [později dopočítáno, šlo o přesun skoro o 1.200 km]. Na stanici navíc nevědí, kde se zastávka Fuji-Yoshida, jejíž název jsem si opsal z průvodce, vlastně nachází – takže nevědí kam nám vystavit lístky, i když se nad tím radí všichni průvodčí v dosahu. Teda ne že by nás to trochu nerozhodilo.

Snad po čtvrt hodině ukazování v průvodci a marné snaze z jejich strany najít něco v počítači se přeci jen někomu podařilo onu zastávku najít. Fígl byl v tom, že to není zastávka Japanese Railways, ale nějaké jiné společnosti (ne že by se o tom v průvodci namáhali něco napsat). Takže bereme lístky alespoň přibližně do oblasti, kde bychom měli navazovat, snad se tam nějak doptáme kam dál…

Očekávaný příjezd do naší oblasti je v nejrychlejší možné kombinaci vlaků (dva shinkanseny a rapid train) kolem 21.30 :( No snad zase nebudeme spát na ulici :((

Trasa Hakata – Shin-Osaka je podle rezervace vypsaná na 2 hod. 45 min., což při délce rasy 622.3 km dělá krásných 254 km/hod, a to jsou v tom zahrnuty i zastávky a tak. Jo jo, místní vlaky umí. Jedeme tím zprohýbaným dráčkem, snad tím nejrychlejším co tu mají… paráda.

Na zastávkách mají cedule „Special security watch in effect“ … co se to sakra furt děje?

Trasa Shin-Osaka – Tokyo. Někde v půli bychom měli přesedat a místními vlaky se dostat do naší vytoužené oblasti Fuji-Yoshida v oblasti Kawaguchi-ko. Vzhledem k tomu, že nevíme jak jezdí – jestli vůbec jezdí – navazující vlaky od ne-JR společnosti, že selhala snaha zavolat a domluvit se s někým z hostelu (na „palubě“ shinkansenu je telefon, ale jen na karty) a vzhledem k tomu že venku už je vcelku tma a hostel bude dávno zavřený, měníme plán.

Při čtení materiálů o cestování v Japonsku jsem se dočetl o několika zajímavých způsobech, jak provizorně a levně přenocovat. Jeden nápad spočíval v tom, že se dá najít nějaký love-hotel, kde se pronajímají extravagantní pokoje na kolik kdo chce hodin. A že to ve dvou nevychází nijak draho :) No tak drsní nejsme, takže druhá varianta co jsem se dočetl: přespat v internetové kavárně. Mívají otevřeno 24 hodin, jsou vybaveny uzavřenými boxy s počítači, a pronájem boxíku na šest a více hodin vyjde levněji než co jiného.

Ještě že máme JR Railpass – prostě tedy nevystupujeme na zastávce, na níž bychom podle místenky měli, ale pokračujeme až na konečnou – což je, naštěstí pro nás v tuhle dobu (už bychom nic jiného nemuseli stihnout), staré známé Tokyo.

V průvodci dohledat nějaké vhodné internetové doupě: volba padla na Cafe J Net NEWNEW, Shibuya-ku. V průvodci jasně popsaná cesta "…použijte Hachiko výstup, přejděte ulici k menší z velkých televizí a vydejte se doleva po tříproudé silnici. Zahněte doprava na křižovatce, doprava na druhé křižovatce, a doprava naproti Tokyu Department Store. Je to vlevo, 7. patro…" se proměnila v drobné bloudění v oblasti. Značení ulic prostě chybí, takováhle navigace je šílená.

Nicméně jsme to našli, vyjeli výtahem nahoru a vpadli do obrovské místnosti plné počítačů. Zaplatili jsme členský poplatek, získali členskou kartu a zaplatili celonoční pronájem dvou boxů. Museli jsme vypadali dost exoticky, v deset večer dva gaijinové s batohy co se jdou evidentně prospat ke kompu :)

Ale pohoda, našel jsem si přidělený hezky zapadlý boxík, nacpal se do něj (opravdu nebyl dimenzovaný na člověka s velkým batohem), skoukl co nového na netu (po delší době konečně online, ale museli jsme kvůli tomu až do Tokya?!), dal si něco k pití (zdarma čaj i kola), uvelebil se v pohodlném koženém křesle, hodil nohy na stůl a zkusil něco naspat.