Takže jedeme

Krvavě rudý východ slunce mě zastihl na ulici Evropská, v autě směrem na letiště. Po chvíli se na jasné obloze rýsovaly už jen rovné bílé kondenzační stopy v předzvěsti dobrých povětrnostních podmínek a klidného letu.

9.05, letiště Praha Ruzyně. V devět jsme měli nastupovat na palubu našeho letu Praha-Amsterdam, ale letadlo nikde. Moderní terminál – Sever 2 – je příjemný, jen nám tu hraje z televizí stanice Óčko a aktuální pořad nějak nestíhám. V hale spousta znuděných lidí… Zatím jsem si nevzpomněl, že bych něco zapomněl. No uvidíme.

Odbavení proběhlo v klidu, jen ze mě svlékli z pásku. Ještě že mi nepadají kalhoty. Jinak úplně v klidu, ale např. nějakého japončíka před námi pěkně prolustrovali.

Nakonec jsme rolovali na dráhu v 10.18. Let proběhl dle kapitána v nižší výšce a vyšší rychlostí, aby se zkrátila ztráta způsobená technickými komplikacemi. Let byl příjemný, sedačky nad křídlem u nouzového východu poskytovaly dostatek prostoru, letušky pohledné. Dosednutí na letiště Schiphol bylo hladké, let trval asi 1,5 hodiny.

12.40, Schiphol, Amsterodamské letiště. Z důvodu existence pouze jednoho terminálu jsem jej považoval za za nevelké, ale chyba. Je zatraceně velké. Info-cedulky ze zóny příletu k našemu odletovému terminálu hlásily 10–20 minut cesty. Ano, 20 minut uvnitř budovy. Děsivé.

Dlužno podotknout, že náš terminál N2 je modernější a hezčí. Ale zase tam nejezdí po chodbách elektrovozíky, nejsou tam přibližovací jezdící pásy, prodejny aut a tuny restaurací. Jo a na Ruzyni jsem neviděl ani jednu 747, tady snad ani nic jiného není.

Sledujíce naše letadlo si říkám, že hladem asi trpět nebudeme, protože jídlo tam futrují ze tří náklaďáků najednou.

Odlet proběhl podle plánu, naše 777čka by měla na letiště Narita dorazit do dvanácti hodin.