Kuře jako národní poklad?

Snídaně. Poprvé, co jsme si tady dali fakt snídani, ve snídaňový čas. Jinak jsme vždy jedli nějak těsně před obědem. Tak jsem si koupil plátek včerejší pizzy (no nekup to za 100¥) a cosi jako obalovanej bramborovej salát v housce. [To jsem teprve začínal zjišťovat, že tady obalí a usmaží úplně cokoliv.]

JRkem jsme se svezli do Uji, malého (podle průvodce půmyslového) městečka, které se nachází osm zastávek lokálkou směr Nara.

Něco z místní fauny:

Procházeli jsme si oblast, kde se nacházelo dle mapy několik chrámů, zahrad a vůbec zajímavých věcí. A hlavně, bylo to poprvé co jsme se dostali mimo velké město, kde byla otevřená krajina, lesní cesty na periferii… a nějaký podivný, evidentně náboženský komplex, že by nějaký seminář?

Cesta vedla dál do kopce, do lesa…

Cesta nás dovedla k další zajímavé budově. Veliké, zajímavé, impozantní. Vklouzli jsme dovnitř. Vysoký strop, krásný dřevěný podhled, na podlaze tatami ve dvou barvách, tvořilo zajímavý vzor, vše směřovalo k jedné stěné, kde se nacházel „oltář“. Působilo to velmi zajímavě, na chvíli jsem si sedl k ostatním a koukal a koukal…
Netuším, co mělo znamenat umístění svatyně (?) hluboko do lesa, proč v okolí na nás byli lidi extrémně milí (snad všichni kolemjdoucí zdravili, někteří se zájmem zjišťovali odkud jsme)… to už nezjistíme, v každém případě máme o zážitek navíc a památku na toto místo (i hmotnou, Jakub si zde koupil kaligrafické tužko-fixo-štětce nebo jak to nazvat, já si odnesl krásný černý kámen :).

Zpět do Uji, k chrámové oblasti…

Nachází se tu chrám – Byodo-in – z období Heian, tzn 11. stol., tak významný, že se nachází na rubové straně 10¥ mince :)). Chrám, asi těžko původní, vypadal velmi autenticky, staře, polorozpadle. Ležel na ostrově v jezírku, takový dlouhý a úzký, lehčího stylu (podle průvodce vznikl přestavbou vily rodiny Fujiwara). V muzeu z něj byla hromada památek, např. dva fénixové ze střechy nápadně připomínající kuřata, veliký buddha s propracovaným pozadím (myslím stěnu za ním, ne jeho zadek). Vše značené jako národní poklad, budova Phoenix Hall dokonce jako světové kulturní dědictví UNESCO. Zatím asi kulturně/historicky nejcennější věc, co jsme zatím viděli.
více info viz wikipedia

Jakkoliv si z fénixů mohu dělat srandu, musí se jim nechat, že byli krásní a impozantní (snad metr vysocí, propracovaní). Koukal jsem na ně dlouho. V muzeu se pochopitelně nesmělo fotit, ale mám alespoň pohled.

Další posun byl vlakem, o stanici na zastávku Obaku. Podle mapy tu mělo být několik chámů, podle místní hrozně moc a v reálu tu snad ani budova jiného typu nebyla :)) Našli jsme obrovský komplex krásných budov, bran, zahrad… to nejrozsáhlejší a nejhezčí, co jsem tady zatím viděl. Ještě že jsme se nenechali odradit stavebními úpravami u vchodu…

Na hřebenech střech bývají velmi často sošky nějakých zvířat, zřejmě stylizovaných strážců. Bývají hrozně krásné, velmi rozmanitého tvar a druhu a moc se mi líbily, kdekoliv jsem je viděl.

Navíc se tu má zítra konat festival, tož sem asi opět zaskočíme. Všude kolem cest jsou lampiónky, připravují se stoly a stánky se suvenýry - to bude sranda. Mraky lidí, program… už se těším, nesmím si zapomenout vzít stativ.

Pozdní odpoledne a chlad nadcházejícího večera nás nasměřoval zpět na vlak. Cestou samozřejmě jsme viděli další svatyně, v této oblasti jich jsou mraky.

Zde jsme také poprvé zaregistrovali na památkách tento znak, který v evropském pojetí nenese mnoho sympatií. Zde jím jsou na mapách značené svatyně a chrámy, a občas je vidět i na vlastnách svatostáncích, vonných tyčinkích a tak. Ptal jsme se recepční v K's hostelu, ale nebyla mi schopna vysvětlit původ tohoto symbolu. Jen mě ujistila, že s nacistickým Německem to spojitost opravdu nemá.

Otázka zní, kde se tedy vzal? [viz text dál nebo odkazy]